1
1

Senzorická integrace a integrace primitivních reflexů

K tomu, abychom uměli přijímat informace z okolního prostředí i vlastního těla, jsme dostali do vínku smysly. Smyslové informace ale nestačí pouze přijmout – je třeba je i správně zpracovat a vyhodnotit v mozku, ideálně tak, abychom je byli následně schopni učením adekvátně využít v každodenním životě. Tento proces se označuje jako senzorická integrace.

Pokud celý tento proces probíhá správně, pak i reakce jedince na vstupní podnět (informaci) probíhá správně – adekvátně. Pakliže se ale kdekoli v tomto řetězci „příjem – zpracování – vyhodnocení podnětu“ vyskytne chyba, je i reakce na takový podnět nedokonalá – neadekvátní. „Poruchy“ na jednotlivých úrovních tohoto řetězce se mohou projevovat mnoha různými způsoby (potížemi s koncentrací, intenzitou aktivity, učením, chováním..).

Cílem terapie senzorické integrace je vyladit všechny fáze tohoto řetězce tak, aby byl proces učení efektivní a nedocházelo k neadekvátním reakcím na vstupní senzorické informace.

Při terapii v rámci senzorické integrace je pro mě zásadní, aby se u mě děti cítily v bezpečí a aby se rády vracely pro nové zážitky. Proto považuji za důležité připravovat jim hravé a lákavé prostředí pro nejrůznější pohybové aktivity a smyslovou stimulaci. S dětmi při terapii provokujeme vestibulární systém pomocí různých houpaček, textilních závěsů či točících skořápek, zrak pomocí světelných efektů, lightsticků, promítaček, zrcadel, bublin apod. Využívám různé druhy zátěžových pomůcek pro zvýšení propriocepce, variabilní textury a hry pro taktilní systém nebo zvukové zdroje jako chrastítka, šumy a vibrace při práci se sluchem.

Nejen správné „fungování“ smyslů však pomáhá dětem k tomu, aby se správně zorientovaly a uspěly ve svém světě. K tomu, aby byly spokojené, úspěšné a vyrovnané je potřeba i správná funkce a zralost nervového systému.

Po narození je děťátko pod značným vlivem primárních (primitivních) reflexů. Jsou to reflexní, vůlí neovlivnitelné děje řízené z nižších úrovní centrálního nervového systému. Jsou životně důležité. Jejich opakovanou provokací na základě nějakého podnětu dochází ke vzniku konkrétní funkce, jinými slovy je každý reflex DNA budoucí funkce. Primární reflex je tak postupně integrován vyšší úrovní centrálního nervového systému a dítě se tak postupně učí novým dovednostem. Pokud ale z různých důvodů nedojde ke kvalitní integraci primárního reflexu, může být jeho přetrvávající „aktivita“ mj. důvodem řady poruch v oblasti učení či chování dítěte. Mnohdy tak děti nemají možnost např. správně psát či číst, artikulovat, nevydrží sedět v lavici nebo nechytí elegantně balón. Není to však jejich chyba, příčina může být v nedostatečně integrovaných, zachovalých primitivních reflexech, které jednoduše dítěti nedovolují vytvořit optimální funkci a volní kontrolu nad prováděnou činností. V zásadě patří tyto dvě výše popsané problematiky a jejich terapie především do odbornosti ergoterapeutů a speciálních pedagogů.

Protože v nemalé míře pracuji s dětmi s neurologickými diagnózami a ty jsou zpravidla komplikovány právě neintegrovanou smyslovou funkcí a zachovalou primitivní reflexologií, zabývám se jimi takřka dennodenně. Je pro mě radost hledat cesty, jak Vašemu dítěti pomoct být šťastným, vyrovnaným a úspěšným. Pokud máte zájem, nezdráhejte se mě kontaktovat, jsem tu pro Vás a Vaše dítě.